česky english

Z Českého Šternberka do Gruzie ... cesta daleká je

Den 1. – Odjezd

Sraz během dne v Českém Šternberku. První dorazili Adam s Františkem, Bradinem a druhým busíkem. V kufru si vezli náhradní motor, který Adam koupil. Po zkušenostech z Afriky jsme nechtěli nic nechat náhodě. Motor bylo ještě třeba odstrojit a pak byl uložen na dno kufru. Snad ho nebudeme potřebovat.

Odpoledne dojeli i Breb se Zuzkou a jako poslední Klára, která byla přes den ještě na svatbě (své kamarádky). V půl deváté jsme byli kompletní, zabalení v autech  a mohli jsme vyrazit.

prvni spolecne foto v ceskem sternberku

Cestu do Istanbulu jsme už znali z loňska a věděli jsme, že nám bude trvat ca. 30 hodin.

Den 2. - Cesta do Istanbulu

Busíci zatím šlapali jako hodinky. Honza prohlásil, že pokud se auto porouchá ještě před Istanbulem, tak to obrací jede domů pro jiné. Svému slovu mohl dostát už v Bulharsku, kde vypověděl službu alternátor. Naštěstí jsme neměli v kufru moc věcí a tak tam Honza za chvilinku nainstaloval nový. Na svůj slib, že se v případě poruchy vracíme, nějak pozapomněl. Usoudili jsme, že poruchu alternátoru asi způsobil zdroj na 220V, tak jsme mu urvali drátky a rozhodli se ho do konce cesty nepoužívat. Sbohem, nabíjení mobilů, MP trojek a jiných zbytečností.

Na hranicích mezi Maďarskem a Rumunskem jsme poprvé vytahovali pasy. Pas měl správně vytáhnout i náš pejsek Woody, ale báli jsme se, že by to celní proces výrazně zpomalilo. Tak jsme raději Woodyho schovali pod spacák, kde on jako hodný pejsek ani necekl.

Schovat se nám ho podařilo i na Tureckých hranicích a to i přesto, že jsme vykládali celé auto. Tak jsme holt vyložili všechno kromě pejska. A žrádla pro psa.

Jelikož už bylo po půlnoci a Istanbul byl ještě daleko, zapíchli jsme to na poli nedaleko dálnice. Ráno pak kolem nás jezdili Turci na traktorech.

Den 3. - Istanbul

Kolem poledne jsme konečně dorazili do Istanbulu. O malém bloudícím kolečku, kdy jsme chtěli Brebovi dokázat, že GPS vůbec nepotřebujeme, jsme zaparkovali u moře a vyrazili na prohlídku města. Navštívili jsme tržiště ochutnali několik Donerů u různých stánků a nakonec jsme koukli i na modrou měšitu, aby se neřeklo. Přišlo nám, že v Istanbulu je čímdáltímvíc turistů, ta příjemná čajovna, kde jsme byli před třemi lety, byla najednou plná turistů, kouřících šíšu. Stejně tak všechny ulice, krámky v bazaru apod. Že by byl Istanbul hitem poslední doby?

Zajímavé bylo taky chodit po Istanbulu se psem. Turci psa jako domácí mazlíčka moc neznají, spíše znají psy jako divoká zvířata, která se potloukají po ulici. Před Woodym, který by neublížil ani mouše, všichni uctivě uhýbali a několik Turků a Turkyň se dalo dokonce na úprk.

Večer sedáme do auta a míříme k mstu přes Bospor. Najet na most je celkem navigační oříšek, protože asi uprostřed Istanbulu mizí značení na Ankaru a místo toho je na cedulích Cevreiolu (kdo ví, co to znamená). Naštěstí známe tuto fintu z loňska, takže most nacházíme, přejíždíme a jsme v Asii.

Jedeme dlouho do noci a nakonec uléháme k spánku v horách středu Turecka. Taky je nám v noci pěkná kosa a ráno je na spacácích jinovatka.

Den 4. Tureckem dál a dál

Naše cesta se nyní stáčí na sever k Černému moři. Jedeme po silnici, která má 4 pruhy jako dálnice, ale přitom se občas zúží do dvou pruhů, nebo je na ní náhle semafor a křižovatky také nejsou víceúrovňové. Cesta vede horami a proto se dost kroutí a jsou na ní i slušné kopce. Pokud udržujeme na tachometru devadesátku, tak se posádky vozů často křižují. Ale máme to daleko a tak musíme jet alespoň nějakým tepem.  Brzy zjistíme, že až do Gruzie už dnes nedojedeme a rozhodujeme se pro přespání v Rize. Rize dalo jméno tureckému čaji. Silný a silně slazený Rize čaj  prodávají v Turecku v malých skleničkách na každém rohu. Obchodníci s čajem navíc roznášejí čaj na táccích po okolních krámcích, aby žádný Turek nikdy netrpěl nedostatkem čaje.

My spíme na střeše nějaké staré továrny, která je ze všech stran obklopená čajem.  Zjistili jsme, že je to stará továrna na mozaikovou dlažbu, takže někteří sběratelé si hned dlažbu nabírají do pytlíků a těší se, jak si doma vydlaždičkují koupelnu.

Další článek

9.10.2010 - Autem pres gruzinske hory a zastavka na vode

 

Předchozí články

30.9.2010 - Pred cestou

O Gruzii a Arménii obecně


Newsletter


objednat zrušit

Naše cesta na mapě

ZDE muzete sledovat celou naši trasu, jak ji zaznamenala Čankuova GPS v mobilu.

Větší přiblížení - pouze Arménie a Gruzie

Dále Čanku zaznamenal naše dílčí výlety:

Voda (Gruzie)

Mtkvari (Kura)

Alazani

Pšavis Aragvi

Hory (Arménie)

Zangezur (trek 5 dni a navrat zigulama)

Aragats

 

Copyright © Povoda.cz 2009, Vytvořil: EKdesign.cz, Redakční systém: Merlin CMS