česky english

21.11. Etiopie, Mt. Kenya a Kenya, vpád do Tanzánie

11.11.

Ráno my bylo líp, tak jsem udělal drobnou údržbu na autech. Záhy dorazila Anička se zprávami, že nikdo z party na Ras Dashen nevylezl kvůli výškové nemoci. Holt jsme nikdo nebyl pořádně aklimatizován. Den jsme prozevlovali couráním po čtyřtisícových okolních hřebenech.

 

12.-14.11.

Cesta z hor po nezpevněné cestě, kdy jsme zkoušeli maximální možnou rychlost, busíka zastavila proraženou gumou a zohýbaným ráfkem. Rychlá výměna za rezervu a jedem naší drncavou třicítkou dál. V Gondaru nám v místním pneuservisu bez mrknutí oka šíleně zohýbaný ráfek narovnali palicí a bez pomoci mechanizace obuli novou gumu, kterou jsme táhli v busu ssebou. Krátká pauza ve městě, pomalý a málo funkční internet v místní kavárně a jedeme zase dál. Kolem třetí ráno kempujeme po několika stovkách kilometrů po rozbité asfaltce míchané s šotolinou na bezpečné odbočce. Ráno opět vstáváme se svítáním a jedeme dál. Krajina se pomaličku mění, jak opouštíme náhorní etiopskou plošinu a sjíždíme do „nížin" pouze kolem dvoutisíc m.n.m. Kolem se objevují palmy, opičky, na každém kilometru potkáváme rozbitý náklaďák - nejčastěji na střeše. Náklaďáky jsou často používány jako autobusy. Nerad si představuji průběh bouraček a množství zraněných. Ráno potkáváme děcka navlečená v uniformách, jak jdou, jedou, či stopují do školy. Na pauze pro nákup chleba a nezbytných banánů je již samozřejmostí otázka od místních, zda je všechno v pohodě a zda nepotřebujeme nějakou pomoc. Přespáváme opět kousek od silnice.

            Ráno při probuzení kolem nás stojí hromada místních „bubáků" a zvědavě okukují naše balení a vaření snídaně. Spěcháme na hranici s Keňou. Potkáváme první termitiště. Za chvilku jich jsou celé armády. Fotíme si je a opět jedeme dál na Keňu. Kousek před hranicí za poslední etiopské peníze kupujeme palivo. Platba končí roztžkou, protože na stojanech mají jiné cen, než po nás požadují. Nakonec platíme požadovanou částku (rozdíl v několika Kč) a jedeme vstříc Keni. Vše probíhá v pohodě, pouze na customs (proclení aut) v sobotu nepracují. Nakonec se nám podařilo sehnat toho správného úředníka a vjíždíme do Keni. „Jedeme vlevo", hlásí mi posádka busíka. Je to moje první zkušenost s řízením na opačné straně. Jak zjišťuji později, tak po ránu mi to dělá potíže.

            Ihned po  vkročení na Keňské území končí děravý Etiopský asfalt a začíná 450 km dlouhé kodrcání po varhánkách, hromadách štěrku a místy i dost velkých kamenech. Z buse nám upadl kus zadního péra, které nejspíš prasklo v jedné ze zrádných Etiopských děr, tak je zase o kousek nižší. Pár kilometrů za hranicí kempujeme na divoko. Viděli jsme antilopu se zakroucenými rohy, jméno jsem zapomněl. A k tomu tu běhají, jako u nás zajíci malé antilopky´, z kterých by bylo sotva na večeři pro dva J

 

15.-16. 11.

Ráno v první vesnici Patrol odjíždí na odbočku sehnat naftu, kterou nakonec kupuje ze zásob policistů. Posádka busíka mezitím courá po tradiční vsi. Tuto neděli dojíždíme po stále stejně strašném povrchu třicítkou do kempu. Večer krátké grilování a únava nás brzy zahání do spacáků. Další den se cesta nelepší. Až se soumrakem najíždíme na občasný asfalt. 300 km v poušti plné ostrých lávových kamenů dalo zabrat i Patrolovi. Teče mu olej z předního diferencálu, jeden zadní tlumič je bez oleje a začíná mizet voda z chladiče. Snad to bude pouze netěsnost a ne třeba těsnění pod hlavou. K tomu vylezly silentbloky na předních pérech. Na busíku ze výrazně zvětšily vůle na přední nápravě a dost zlobí dobíjení. Opět měním uhlíky, ale pomáhá to pouze na krátkou dobu. Postupně se dobíjení zhoršuje k nižším otáčkám, až uhlík upadne. Na sběracích kroužcích alternátoru je dost velká ovalita. Kolem simeringu na klice teče olej, takže musíme pravidelně každou hodinu kontrolovat stav. Odešly spínací kontakty na světla ve spínačce, takže při rozsvícení je potřeba kontakta proklemovat drátkem. K tomu nám lávový povrch výrazně snížil vzorek na gumách obou aut. Toho večera dojíždíme po Mt. Keňu, kde máme sraz s naším horským průvodcem Arniem. Poté, co jsme se zabalili do hor nocujeme na louce u hotelu.

 

17.11.

Se svítáním sedáme do aut a společně s našimi dvěmi průvodci odjíždíme směr národní park Mt. Kenya. Patrol, který jede před námi, ale brzy zastavuje. Když otevírám chladič, tak se na mne dere pouze horká pára. Je suchý a motor pěkně uvařený. Po vychladnutí doléváme vodu a závada je na světě. Chladič je děravý od jednoho z mnoha kamenů, které po cestě pochytal. Šťovík z Dafem a jedním průvodcem odjíždějí opatrně do servisu, my ostatní pokračujeme do parku přetíženým busíkem až do výšky 3300 m.n.m. Při překročení rovníku vytahuji desetiletou slivovičku, s kterou si připíjme na ten veliký krok na jižní polokouli. Vidíme první zebry. Záhy následuje vyložení posádky z buse, jehož motor v těchto nadmořských výškách ztrácí dost výkonu. Kolem desáté odcházíme na dlouhý trek po vrchol Mt. Keňa do výšky 4200 m.n.m. Většina z nás je již dobře aklimatizovaná, takže výstup zvládáme do tmy. Šťovík se svoji druhou skupinou doráží hodinku po nás. Vaříme večeři, stavíme stany a jdeme spát.

 

18.11.

Ráno se budíme do zasněženého okolí. Pomalu se nám tomu ani nechce na rovníku věřit. Horské palmičky kolem nás jsou pod sněhem, naše cesta na vrchol je také bílá. Vyrážíme za naším guidem, který umí jedno české slovo: po-ma-lu. Ale mi jsme všichni dobře aklimatizovaní, takže na vrcholu jsme po výborných tři a půl hodinách krásného treku. Zatímco se fotíme, tak sluníčko nenápadně mizí za mraky a začíná opět sněžit. Sestupujeme k našemu táboru, kde balíme cajky a vyrážíme na dlouhý trek k autu. Tomba žene jako blázen a stihá dojít ještě za světla. Já s Aničkou to také ještě zvládáme bez čelovek, ale ostatní doráží i hodinu po nás, někteří s blouděním, jiní přímo, ale všichni utahaní, jako psi. Rychlá večeře a spát. Dnes jsme zdolali Mt. Keňa, vrchol Lenali 4986 m.n.m. To už by mohlo pro dnešek stačit.

 

19.11.

Po opuštění hor přebíráme v servisu Patrola. Chladič je opravený, k tomu má nové brzdové destičky, přetěsněný přední diferák, namazaná péra, vyměněný olej a k tomu všemu je umytý, že ho nemůžeme poznat. Vrhám se do opravy dobíjení busíka.V místní „autoelektrikárně" vyměnili sběrací kroužky na altíku, dali nové uhlíky na dva regulátory. Výsledek je ale polovičatý, uvidíme, jak dlouho to vydrží. Navečer odjíždíme k řece Tana, kde nás mají čekat pětkové peřeje. V místním kempu jsme ještě narychlo domluvili guida, který řeku dobře zná.

 

20.11. krásná řeka Tana a noční expediční krize

Ráno foukáme jedno Rio a malé Colorado, vážeme vše na Patrola včetně kajaku našeho guida a jedeme na nasedací místo. Složení pro první sjezd je Tomba, Kris, Šťovík a Šimpy na raftu, Anička a já na Riu. První peřeje jsou technické a nezáludné. U prvního většího dropu prohlížíme a Anička přesedává do raftu. Místo ní jde ke mně do Ria Tomba. První peřeje dáváme na pohodu, pak ale přichází v jednom technickém esíčku plavání. Odlovili jsme se sami a jedeme dál. Peřeje jsou úžasné. Technická vodnatka nás nenechá chvilku na pokoji. Většinu času v peřejích ležíme na pádle. Dlouhatánský slajd kolem desetimetrového vodopádu již opět jedu v Riu s Aničkou, která se zatím na raftu rozpádlovala. Nádhera. Raft ještě stihli cvaknout při surfování v silném válečku. Druhou jízdu již jedeme všichni. S Aničkou máme nepříjemnou rozplavbu hned v prvním dropu. Pak už je ale všechno ok až do konce. Druhé Rio sedlá Šimpy a Kris, kteří plavou dvakrát. Colorado projelo peřej zvanou Flexor včetně zakončení hustým válcem celé pozadu. Plní zážitků jsme dopádlovali mezi banánovníky do kempu, kde balíme a jedeme dál na tanzánské hranice.

Vyrážíme s busíkem o kousíček na před, silný Patrol nás brzy dojede. Silný Patrol nás brzy dojel, předjel a ujel. Počkají na nás před Nairobi, myslíme si v busu. Nepočkali. Pomocí Tombovi zázračné GPS proskáčeme Nairobi a začínáme se shánět po Patrolu. Na sms neodpovídají, nevíme, zda jsou v pořádku. Proto jim voláme. Nakonec se kolem jedenácté noční hodiny setkáváme na benzince asi hodinu za Nairobi. Celý incident vyústil v tříhodinovou diskuzi, kdy si Šťovík s Dášou již jednou zabalili batohy, že dál jedou bez nás. Vše se nakonec jakžtakž uklidnilo a jedeme dál na Tanzánii.

 

21.11.

Kolem páté ranní hodiny máme hotová víza do Tanzánie a pokračujeme dál do Arushi. První žirafa u cesty a opět málo asfaltu. Nálada je pokleslá. Část skupiny odjíždí na krátké a zbytečné safari. Vždyť na zítra máme naplánovaný celý den na krásný park Ngoro Ngoro. My ostatní couráme po městě a odpočíváme po noční cestě. Šťovíkovo direktivní a často chybující velení musí být rázně upraveno, jinak dál pojede opravdu sám.


Diskuze k článku "21.11. Etiopie, Mt. Kenya a Kenya, vpád do Tanzánie"

Tato část je určená k ochraně proti spam robotům. Vidíte-li tento text, vyplňte pole uvedené za otázkou. Tlačítko jsem robot ignorujte.
Kolik je dvě plus tři


 
  • Skalda 29.01.2010 20:33 odpovědět
    Skvělé počteníčko nemohu se utrhnout od stránek. Ty závady na autech, to by neopravil ani snad Ferda brablenec. Opět smekám!!!

Newsletter


objednat zrušit

Naše cesta na mapě

ZDE muzete sledovat celou naši trasu, jak ji zaznamenala Čankuova GPS v mobilu.

Větší přiblížení - pouze Arménie a Gruzie

Dále Čanku zaznamenal naše dílčí výlety:

Voda (Gruzie)

Mtkvari (Kura)

Alazani

Pšavis Aragvi

Hory (Arménie)

Zangezur (trek 5 dni a navrat zigulama)

Aragats

 

Copyright © Povoda.cz 2009, Vytvořil: EKdesign.cz, Redakční systém: Merlin CMS