česky english

6.11.2009 Sudan: Pouští do Khartoumu

2.11.2009 - Trajekt do Sudánu
Hurá, konečně pojedeme do Sudánu. Po týdnu stráveném v ,,civilizovaném" Aswanu jsme se těšili na tu pravou Afriku. V pondělí ráno jsme již v devět hodin přešlapovali v přístavu, ačkoliv trajekt měl jet až kolem poledne. Celní procedury proběhly bez problémů, i když u Šťovíka objevili na rentgenu nůž a musel zaplatit úplatek 17 egyptských liber (ca. 100 korun), aby ho pustili na loď i s nožem. Nástup na loď do Sudánu totiž vzdáleně připomíná průchod letištním terminálem. Kontrola rentgenem, celní procedůry, ještě jedno okénko (boarding) a můžete na palubu. S tím rozdílem, že do letadla si většinou berete jenom příruční zavazadlo, zatímco Sudánci na loď stěhovali tašky a krabice s levným Egyptským zbožím. Jeden Sudánec nám například vysvětloval, že se teď vyplatí kupovat v Egyptě zipy, takže jich měl tři plné tašky.
Kolem poledne přísun lidí na loď ustal. Možná to bylo způsobeno tím, že už se tam žádní nevešli, protože každé místečko na palubě bylo zaplněno buď lidmi nebo zbožím. My jsme zabrali místo pod záchranými čluny. Byl tam stín, bylo to ohraničené zábradlíčkem, takže nám tam nelezli ,,bubáci" a v případě, že se přetížená loď potopí, tak jsme doufali, že získáme jedno z nemnoha míst na záchraných člunech.  I když bylo zřejmé, že funkčnost záchraného systému už 50 let nikdo nekontroloval, takže šance, že čluny půjdou spustit na vodu a nepotopí se rychleji než loď, byly velice nízké.
Ačkoliv jsme měli vyplout v poledne, v jednu hodinu ještě loď seděla v přístavu. Překládali na ní náklaďák rajčat. Ve dvě odpoledne se naloďovaly čela postelí. Ve čtyři přijel další náklaďák, ze kterého překládali neidentifikovatelné balíčky. Zašlo slunce. Když v sedm večer loď vyplula, zvedl se mezi 92 cizinci na palubě svévolný potlesk (ca 2000 místních na nás koukalo s nepochopením). Loď byla naložená do výšky i šířky a kde na podlaze nebyly bedny, tam leželi a seděli lidé. Na záchod, který byl na nejbližší palubě slabší povahy šplhaly po lanech, která byla  - asi za tímto účelem - natažena z boku lodim, protože po schodech šlo projít pouze pokud člověk šlapal na spolucestující.
Samostatným zážitkem bylo jídlo. V ceně lístku totiž bylo i jedno hlavní jídlo v lodní jídelně. Když nám na podnose přistály fazole podivné konzistence a salát neidentifikovatelného původu, museli jsme sebrat všechnu odvahu, abychom se do toho s Honzou zakousli. Faktem je, že na fazole se dívali podivně i místní. Já jsem asi ale řekla, že v rámci tréninku je třeba jíst všechno a odvážně to do sebe fazole nasypala. Honza tak odvážný nebyl a dal si jenom placku s vajíčkem na tvrdo a taveňákem. Nakonec jsem z tohoto jídla žádné problémy neměla.
3.11.2009
Ačkoliv jsme v to nedoufali, druhého dne kolem poledne přistála naše bárka v Sudánu - Wadi Halfa. Imigrační i celní procedury jsme zvládli na jedničku, místní úředníci taky, takže už ve čtyři odpoledne jsme opouštěli přístav. Povedlo se nám dokonce zapřít přítomnost 5 litrů alkoholu nas palubě (aut), což jsme hned oslavili panákem meruňkovice. Jeli jsme asi čtyři hodiny po krásné asfaltové silnici podél Nilu. Tedy Nil, ačkoliv měl být ca. 12 km od nás, nebyl na dohled a poušť kolem nás nijak nenaznačovala, že nedaleko teče ohromná řeka. Zakempovali jsme v poušti kousekod městečka Dongola. Když jsme se ráno probudili, zjistili jsme, že ca. 100 metrů od nás stojí dům a jeho majitel čeká u našich aut s uvařeným čajem a skleničkami. Čaj jsme vděčně vypili a podarovali ho cigaretou a sušenkami pro děti (které si nechtěl vzít). Tak jsme se poprvé setkali se Sudánskou pohostinností. Bohužel se o Sudáncích nedá generalizovat. Sudán je jako Eintopf sestávající se z různých národností a kmenů - asi dvaceti. Ti mají nejen jiný jazyk, zvyky a oblékání, ale také jiný přístup k cizincům. Někteří se s vámi rozdělí o vše, jiní žebrají, další vás budou chtít vzít na hůl. Celkově je ale Sudán považován za jednu z nejbezpečnějších zemí Afriky (pokud se vyhnete oblastem, kde právě zuří občanská válka).
4.11.2009
Druhý  den v Sudánu jsme převážně drandili pouští, ale zastavili jsme se alespoň na chvíli u hory Jebel Barkal (arabsky Posvátná hora). Jsou zde vidět nějaké pyramidy (pohřebiště) a záklasdy chrámu boha Amuna z 15. století před Kristem. Svého času býval tento chrám - dlouhý 150 - metrů největší stavbou v Sudánu. Večer jsme zastavili kousek u dalšího pohřebiště - hrobek králů Meroe. I zde jsou pyramidy, kam Kushité, kteří vládli v Sudánu a nějakou dobu i v Egyptě, pohřbívali své krále. Pyramidy jsou menší než ty Egyptské - největší by měla výšku třicet metrů, kdyby stála celá. Bohužel většině z nich chybí špička. O špičky pyramidy přišly ve třicátých letech 19. století, kdy nějaký ital s posvěcením Turecko-Britské vlády, pyramidy boural a hledal v nich zlato (které tam ale většinou nebylo).
5.11.2009
Šli jsme spát a ráno ještě před svítáním jsme vyrazili mezi pyramidy. Vycházející slunce je krásně osvítilo a tak jsme se mohli jak ukoukat tak ufotit. Když nám i v digitálech došel film, dali jsme si snídani a vyrazili na návštěvu k Českým archeologům, kteří nedaleko kopali. Přivítání bylo oproti našemu očekávání chladné až odměřené. Zrovna čekali vládní delegaci a byli z toho ve
stresu, přesto se uvolili dát nám asi 30 minutový výklad o jejich vykopávkách.
Naplněni dalšími informacemi, vyrazili jsme k posledním ,,horkým šutrům", které jsme měli pro tento den naplánované - chrámy v Naga. Zde se asi 35 km od Nilu nacházejí ruiny dvou chrámů a jednoho kiosku (nejedná se o stánek s občerstveném, tak je to nazvané v průvodci, ale k čemu sloužil?). Jeden chrám je zasvěcen Amonovi a druhý lvímu bohovi Apedemakovi. Chrámy pěkné, ale nejvíce nás zaujali Nomádi, kteří z nedaleké ca. 60 metrů hluboké studny pomocí oslů tahali vodu pro sebe i svá stáda. Ačkoliv nám by se každodenní dobývání vody z vyprahlé pustiny asi brzy zajídalo, domorodci se u toho smějí na sebe i na nás.
Od těchto chrámu jsme už jeli přímo do Khartoumu. Nejdřív ca. 30 km pouští (bez silnice), což jsme si užili, polovina osazenstva busíka byla na střeše a vesele juchala ja busík naskakoval. Poté ještě 150 kiláků po silnici. Cestou začala svítit kontrolka oleje a nepřestala, ani když jsme dolili tak, že olej létal i z výfuku. Tak jsme opatrně jeli dál, ale měli z toho těžkou hlavu. Do Khartoumu jsme dojeli po setmění a noční jízda po místních ulicích byla testem pro naše řidiče.
6.11.2009
Probuzemí v kempu na břehu Nilu bylo příjemné, protože jsme po dlouhé době  zase nikam nespěchali. Jenom ti, co si byli líní postavit stan, se moc nevyspali, protože je celou noc okusovaly mouchy. Ráno sprcha, praní, snídaně, Sudánský konzul. Honza se vrhnul na olejovou záhadu, zatímco ostatní odešli na prohlídu Khartoumu s konzulem. Když Honza vyměnil a prověřil vše, co s olejem souvisí a jako bonus vyměnil i prasklou řemenici, sedli jsme do busíka a vyrazili na páteční "tanec Derwishů". To se konalo před mešitou v okrajové části Khartoumu. Muslimové určité sekty zde před večerní modlidbou ca. 40 minut zpívají a tančí, což byla impozantní podívaná. Poté jsme ještě zašli na místní tržiště a pozorovali a ruch a teď sedím v studené klimatizované lobby hotelu a připravujeme pro vás tyto zprávy:) Asi se brzy nachladím.

Malá poznámka na konec: vzhledem k tomu, že se nedostaneme na internet úplně často, můžete nejaktuálnější informace sledovat na facebooku - Transafrikeena tam má svoji stránku. Informace tam posíláme téměř denně sms.

Newsletter


objednat zrušit

Naše cesta na mapě

ZDE muzete sledovat celou naši trasu, jak ji zaznamenala Čankuova GPS v mobilu.

Větší přiblížení - pouze Arménie a Gruzie

Dále Čanku zaznamenal naše dílčí výlety:

Voda (Gruzie)

Mtkvari (Kura)

Alazani

Pšavis Aragvi

Hory (Arménie)

Zangezur (trek 5 dni a navrat zigulama)

Aragats

 

Copyright © Povoda.cz 2009, Vytvořil: EKdesign.cz, Redakční systém: Merlin CMS