česky english

8.12.2009 Zpravy z Namibie

Na zacatek drobne upozorneni: Na nasem starem notebooku s konecnu platnosti prestalo fungovat 6 klaves. Vyhledem k tomu, ze se jedna mimo jine o pismena "a" a "s" a cislice "1" a "2", tak pisem zpravy primo v internetove kavarne a to bez hacku a carek. Doufam, ze si diakritiku uspesne domyslite :)

28.11.2009

Minule povidani Honza skoncil ve meste Livingstone, kde jsme byli na puldennim raftingu. To se nam natolik zalibilo, za jsme se rozhodli dalsi den vyrazit na rafty znovu, tentokrat na celodenni. Trosku nas v rozhodovani podporilo i to, ze nam raftova spolecnost nabidla vyhodnou cenu - celodenni rafting za 70 dolaru, znovu vcetne snidane, obeda, vecere a odvozu. Po sobotnim popijeni se ale Honza rano nebudi zrovna fit. Nakonec kocovina rozhodla a Honza zustava s Dafem a Dagi - tedy vodu "nemilujicimi" - v kempu. Zbylych 6 statecnych se nalozilo do klimatizovaneho autobusu a vydalo se znovu vstric perejim. Pri snidani jsme vyjedli bufet, i kdyz Tomba potom nemohl dopnout vestu, pri instruktazi o bezpecnosti jsme si delali nemistne soufky a uz jsme se nedockavi hnali k raftum. Kristyna s Lucou nam zakazali schovavat se do lodi a guidovi zakazaly povel "Down". Co to znamena? Kdyz se ohromny raft riti do jeste vetsiho valce, vyda guide tento povel, coz znaci, ze se vsichni schovaji dovnitr raftu a drzi se snurek aby nevypadli. Holky ale vcera tento povel na hacku raftu, kam byly prideleny, ignorovaly a zjistily, ze raft, ktery ma aktivni padlisty projizdi valce i vlny mnohem lepe, nez ten, co ma v sobe schovanych 6 svestek (pro vodaky asi zadne prekvapeni). Vzhledem k tomu, ze ani jednou nevypadly, takze ani pravdepodobnost vypadnuti z raftu se tim nezvysuje. Takze rozhodnuto, "Down" je pro backory.

  Vyrazili jsme do pereji, prvnich deset jsme uz znali, takze jsme vedeli, co nas ceka. Jde nam to dobre, akorat Luca jednou vypadla.  
Vzhledem k memu strachu z vody se v perejich nenapadne drzim bocni snury na raftu, ale tak, aby si nikdo nevsiml:)

  Po obede projizdime dalsich 15 pereji. Jedou uz jenom dva rafty a par kajakaru. Jeste nas cekaji takove libustky jako "Overland truck eater" a "Three ugly sisters" (z cehoz ta druha byla pekne vykutalena), nebo Washing Machine. Nakonec nas proskoli az Terminator, kde ja i Luca vypadneme z lodi. Muj osobni pocit ve valci, ktery nas trosku podrzel, byl, ze lod se cvakla a ja jsem pod lodi, je tedy zahodno ji opustit. Pritom raft byl stale dnem vzhuru, ale ja se dobrovolne rozhodla jej opustit. Neplavala jsem dlouho, Kristyna si mne hned pritahla padlem, takze pohoda, ale takove hloupe napady mohu mit jenom ja.

Na zaver mala odmena - po 22. pereji uz kajakare boli nohy a tak jsou ochotni nam sve kajaky pujcit. Zambezi - vodnatku s ohromnymi valci
WW5- jezdi zasadne na rodeovych kajacich. Pry potom lip propichuji valce. Takze jsem se ja Kristyna a Tomba narvali do malinkych rodeovych kajacku, k tomu dostali prava padla (ja padluju levym) a hura na Zambezi. Byl to vetsinou volej, jenom jedna trojkova perejka, ale jenom ten pocit, ze jedu na kajaku na takove uzasne rece byl super.

Pristali jsme na pisecne plazi, a shora - svete div se - se snesla lanovka kabinka, ktera nas vytahla z hlubokeho kanonu. Tomu rikam servis. Asi se v Evrope musi raftove spolecnosti jeste ucit :) Jo a mala pripominka pro raft guidy - na Zambezi guidi lode ani nenosi ani nenafukuji. Veskere vzbaveni k vode a od vody dopravi mistni nosici :)

Plni dojmu a zazitku jsme dorazili zpatky do kempu. Ja jsem si objednala pani na delani copanku. Trvalo to ve dvou 5 hodin. Reakce na vysledek jsou ruzne - od toho, ze vypadam jako meduza az po tom, ze mi to slusi. Pockejte do Cech a posudte sami.

Krityna, Luca, Tomba a Daf jeste vyrazili tancovat do mistniho klubu.  
My s Honzou jsme uondani, tak jdeme spat, ale zpetne nas to mrzi. V klubiku parili az do rana, nejednalo se o zadny turisticky lokal, ale misto kde se schazeli k tanci mistni a blaznive belochy mezi sebe radi vzali. Akorat holky rikali, ze natrasat prdeli jako cernosky jim proste neslo.

29.11.2009

Dalsi den vyrazime na Viktorky. Cestou potkavame nase guidy ze vcerejska, kteri nam nabizi, ze nas na vodopady dostanou zdarma.  
Vzhledem k tomu, ze vstup je 15 dolaru, radi prijimame. Za odmenu je podelime expedicnimi tricky. Viktorky jsou v tomto rocnim obdobi suche, takze koukame spise na holou stometrovou skalu a na pohledy, ktere ukazuji "co byste videli, kdyby byla voda". Dohledneme na Zimbabwskou stranu, kde voda tece, takze si udelame predstavu o mohutnosti vodopadu.

Po prohlidce vodopadu jdeme na jidlo do mistni putyky - je to vlastne jen kus strechy - mozna stary kravin - kde mistni cernosky z kotlu serviruji veprove, hovezi, ryby, jehneci. K tomu je priloh "nshima", coz je to same, co "ugali" v Tanzanii - tedy kukuricna kase uvarena tak huste, az tvori jakzsi knedlik. Jidlo je celkem dobre, i kdyz Honzovi ryba moc nejela.

  Pak uz balime a vyrazime na vychod do Namibie.

30.11.2009

Projizdime Capriviho Pruhem. Pry tu mela byt nejaka zvirata, ale zadna tu nebyla. Pokracujeme vyjimecne na sever (!), kde se chystame splout kus reky Kunene.

1.12.2009
Uvolnilo se lanko k plynu (u busika). No problem -  vylozit, opravit, nalozit a jedem. Navstivili jsme ohromny baobab, ve kterem byvala skrys po dobu valek, chlev pro dobytek v miru, hospoda, kaple, posta apod. Baobab byl opravdu impozantni, je pry treba 25 osob, aby ho obejmuli rukama, ale pry maji ve vesnici jeste vetsi. Nam tohle stacilo. Vecer dojizdime k rece Kunene, kde nas cekaji spatne zpravy.  
Je opravcu malo vody, jeste mini nez vloni touto dobou. Plni obav z nedostatku vody nakonec ustupujeme s heavy verze spluti - 3-5 dni divocinou podle sily voleje a protivetru, a volime "light" verzi spluti pouze dvou dnu v mistech kde podel reky vede silnice. Prvni den nas ceka asi spise volej, druhy den nejake ty pereje, nejtezsi WW4.  
Vecer pripravujeme s Honzou hovezi steaky a musime se pochvalit - jsou vyborne. Asi to byla exclusivni krava, protoze po deseti minutach na ohni se nam steaky roztekaji na jazyku.

2.12.2009

Vstavame sice brzo, ale nez se vsichni zabali, je pul desate. Na vodu se tak dostavame v poledne. Je pekelne vedro a voda jako zrcadlo. Jsme ale tvrdi muzi a zeny, takze to zvladneme. Predem jsme varovani pred krokodyly. Zadne koupani, zadne postavani na brehu - mali krokodyli se pry boji, ale velci (nad tri metry) utoci, pokud k nim clovek prijede moc blizko. Pred nastupovanim do lodi hazeme do vody kameny, abychom pripadne schovane krokodyly vyplasili, pred vystupovanim zase mlatime padly do hladiny. Kluci videli dva krokodyly, my ani jednoho (Honza mi nic nedopreje).Cely den volej, dreme jako na galejich. Navic je asi 50 ve stinu a my se ani nemuzeme smocit, tak se alespon polevame. Takove male vodacke peklo :)

Az po dopluti se dozvidame, ze ten samy den sezral sestimetrovy krokodyl nejakeho nemce jenom 10 km proti proudu. Jeste, ze my zadne hladove krokodyly nepotkali.

Nocujeme na angolske strane a v denicku odskrtavame dalsi navstivenou zemi:) Na plazi jsme si udelali ohynek, varime caj a hrajeme do noci na kytaru. Nad hlavou nam sviti uplny uplnek.

3.12.2009

Zaciname zase volejem, ale po chvili priplouvame k soutesce. Ta zacina petimetrovym vodopadem, ktery se rozhodneme prenest. Potom nas potesi nekolikero perejek, nejtezsi WW4. Ta je ale kratka a pod ni je pekna laguna, kde se kazdy muze vylovit. Honza tam vykouka nejaky sifon a posila mne po brehu. Straspytel ve me se raduje, ale trosku mne mrzi, ze jsem si to nesjela. No nic, tak priste.

V podvecer dojizdime do kempu a balime. Chceme se posunout bliz k civilizaci, kde musime zitra dat patrola do servisu, tece mu chladic a pozdeji i vodni pumpa.

4.12.2009 

Patrol i busik spolu v servisu, ktery vychvaluje pruvodce. Pruvodce se nemylil, servisak (beloch) je rychly, ochotny a sikovny. A drahy. Ale vzhledem k tomu, ze dily na patrola nejdou moc sehnat, tak improvizovana oprava za jeden den zaslouzi pochvalu. Busik ma jenom problemy se dvema kolama, ktera porad dokola pichame nebo utikaji prasklymi rafky. Rafky uz taky pripominaji spise ozubena kola, nezli kola. Po oprave jedeme k hranicim narodniho Parku Etosha, kde prespime. V noci kolem vyhruzne vyji hyeny, jsme radi, ze spime na oplocenem pozemku u vstupu do parku. 

5.12.2009

Vjizdime do Etoshy. Ta je mnohem levnejsi, nez Ngoro Ngoro, take clovek nezakopava o zvirata na kazdem metru, jako tam. Ale porad jich vidime dost. Asi nejkrasnejsim zazitkem je. kdyz u jednoho pitka se z lesa vynori 20 ziraf. Pokud se da rici "vynori", hlavy totiz maji vyse nez vetve stromu. Z dalky take vidime vzacneho nosorozce bileho. 

Odpoledne toho mame uz plne zuby, je strasne vedro a stin nikde. Vetsinou se nam to projevi i na nalade v aute - vsichni jsou trosku podrazdenejsi. Ale vime, ze pokud si to chceme uzit, tak se k sone musime chovat hezky, tak se drzime sec to jde. A myslim, ze nam to jde :)

Vecer prijizdime do kempu. Hned po prichodu se jdeme podivat k jezirku, co je u kempu a kde se daji pozorovat zvirata i v noci - prostranstvi je osvicene reflektorem. Zatim tam ale pozorujeme jenom zapad slunce.Kdyz slunce zapadne, vyrazime zpatky k autum. Zarazi nas ale stovik, ktery nam k jezirku prinasi velikou krabici vina - budeme slavit Mikulase. Tak se obracime a v tu chvili se z lesa vynori samice nosorozce cerneho s mladetem a jdou pit. Vsichni zmlkli a jenom koukaj. Kdyz nosorozci odejdou, jdeme varit veceri, ale umanu si, ze hned po veceri jdou zpatky koukat na zviratka. Honzovi se nechce, ale Kristyna do toho jde se mnou. Jen co jsme prisly, masiruje si to k jezirku 5 slonu. Jsou to samice s mladaty. Jdou pekne za sebou v zastupu a maminky postrkuji slunata chobotem, aby se neloudala. Sloni piji tak, ze nabiraji chobotem vodu a lijousi ji do pusy. To by mne zajimalo, jaky ma takovy chobot objem, protoze mi to prijde jako dost pracna metoda. A co delaj, kdyz dostanou rymu? Po chvili sloni odchazi a dlouho nic. Trochu jsme si s Kristynou zdrimly a vzbudily jsme se akorat, kdyz prislo pet nosorozcu. Ctyri z nich se jali pit, ale paty byl nejaky vztekly samec, porad se chtel s ostatnimi pretlacovat. Nakonac nam s jednim mensim nosorozcem predvedli i celkem pekny souboj. Nakonec to i ten posledni maly nosorozec vzdal a hrubian zustal u jezirka sam. Asi mu teprve ted chutna. Na druhou stranu jezirka se ale priplizila nejaka velka kocka. Marne natahuju oci, co to je. Chvili pije, ale potom si ji vsimne nosorozec a vyrazi na ni. Kocka se rozbehne smerem k nam a vyleze na strom kousek od nas. Cestou na chvilinku zamrzne v pohybu - a my vidime, ze je to leopard. Spatrit leopard  - i v Africkych parcich - neni prilis obvykle, protoze jsou plasi a dny travi schovani v korunach stromu nebo na skalach. Tak mame velikou radost, ze se nam to postestilo, i kdyz jenom na par vterin. Doufame, ze jeste sleze. Nozorozec chvili hlidkuje pod stromem, ale pak to vzdal. Jenze v tom zase prisli sloni. Kdyz se sloni napili, tak se z lesa vynorily zirafy. Ty jsou hodne zranitelne, kdyz pijou, takze nejdriv obchazi kolem do kola. Trva jim to a nase ocicka se klizi a na chvili usiname (uz jsou take asi dve hodiny v noci). Probudi nas az povyk, to asi jak leopard vyplasil zirafy, ktere utikaji do lesa. Jeste asi dve hodiny lezime zachumlane u jezirka, ale vic spime nez bdime - i kdyby prisla smecka lvu, tak nas to asi neprobudi, tak jdem radsi do stanu.

6.12.2009

Rano musime Etoshu opustit do pul desate, jinak bychom museli platit dalsi den. Ja bych si s klidem dalsi den a noc v parku dala, ale cas nas neuprosne tlaci. Hned po rano nas trosku nastve osazenstvo patrola. Brany kempu se otviraji v sest a vsichni chceme vyjizdet, abychom jeste zahledli nejake to zviratko. Stovik se ale rozhodne, ze zrovna dneska nas nebude budit, i kdyz to doted k nasi libosti i nelobosti delal s zeleznou pravidelnosti. Dokonce i spacaky si zabalili do Patrola, ackoliv je normalne davaji do buse - asi aby nas zvuk busich dveri neprobudil. Bereme to jako podraz a podle toho jsme i napruzeni, zvlaste kdyz na sraz k brane prijedou o pul hodiny pozdeji. Je videt, ze atmosfera houstne, vztahy mezi auty se priostruji. Alespon, ze atmosfera v busiku je stale ruzova. Chcete stmelit tym? Naleznete spolecneho nepritele! 

Vecer dojizdime k Africkemu Matterhornu - Spitzkope. Z planiny vyrusta skala, ktera z dalky svym tvarem pripomina alpsky velikan, ale lisi se tim, ze je vyrazne nizsi (1784 m.n.m.) a navic na ni na ni neni zadny ledovec - v tom vedru, ktere tam panuje by se tam zdaleka neudrzel. Na vrchol Spitzkoppy s jen tak nějaky smrtelnik nedostane, vedou na ni horolezecke trasy obtiznosti 6 a vice. A kdyby nakrasne byl smrtelnik zkuseny horolezec, stale nema vyhrano - v Namibskem lete, ve kterem jsme k hore dorazili my, se po rozpalenem kameni neda splhat vubec. 

7.12.2009

Jelikoz se nam do cesty postavily obe podminky - nejsme horolezci a kolem je vedro k zalknuti - rozhodneme se radeji pro vyjizdku po okoli na oslech, kterou nam nabizi mistni snazivi horolezci. Z vyjizdky ale nakonec sejde - domorodci i osli se dostavi s hodinovym zpozdenim a misto jizdy na hrbete osla, ne kterou jsme se tesili, nam nabizi, ze nas povozi jako pytle na valniccich za oslem. To nas nelaka, takze je rozhodnuto pro pesi variantu.

Asi bych jeste mela zminit, ze my s Honzou jsme s neucastnili ani pesi varianty - spadla jsem totiz na hlavu, takye jsme byli na nucene exkurzi africkym zdravotnictvim.

Jeste pred snidani jsem vyrazila s Tondou a Kristynou hledat Cashku (doufam, ze vsem neco rika Geocaching). Kdyz uz jsme ji skoro nasli, zautocily na mne neznami hmyzove, kteri vyhruzne krouzili kolem jednoho stromu (a ja si jich nevsimla). Vedoma se sve alergie na vosy a take toho, ze v Sudanu skoncila v nemocnici cela archeologicka expedice, pote co je popichaly divoke vcely, dala jsem se na uprk. Uznavam, davat se na uprk ve skalach neni uplne dobry napad. Navic jsem si pri splasenem uprku podvrkla kolena, cimz se stroj - tedy telo - stalo castecne neovladatelne a padu z trimetrove skaly uz se nedalo zabranit. Nastesti jsem dopadla dobre a ziskala jenom drobnou ranku na hlave (5 stehu) a otres mozku jak z ucebnice). Pouceni: Pokud mate fobii z nejakeho nesmyslu, jako treba ja z bodaveho hmyzu, nenechte ji prerust tak daleko, ze vas ohrozi na zivote!

Meli jsme s sebou zkuseneho zachranare Stovika, ktery mi poskytl prvni pomoc, a potom jsme s Honzou a Simpym zajeli do nedaleke nemocnice, kde mi poskytli i druhou pomoc.

Jeste ten vecer jsme nasedli do aut a vyrazili smerem na Windhoek. Nocleh nam nabidl jeden lovec z povolani - takovy ten, co vozi turisty strilet po zviratkach. Moc zajimave nam vysvetloval, ze tech nekolik kusu leopardu, co ziji v Namibii, jsou premnozeni a je nutno je strilet. Dostali jsme od nejtricka s logem jeho lovecke party a nekteri byli i tak zvrhli, ze se nestydeli je nosit (pry jina cista nemeli).

8.12.2009 a 9.12.2009

Navsteva pstrosi farmy, Windhoeku a potom dojezd do Sussusvlei, kde jsou k videni svetozname cervene duny. Bohuzel az rano, v noci se na duny nesmi, k dunam nas pusti az po zaplaceni mastneho vstupneho (ca. 200 kc) a vychodu slunce - zapomente na romanticky vychod slunce nad rudymi dunami. Zjistili jsme, ze v dunach se da jezdit po brise, zahrabavat kamarady, valet sudy a lyzovat. Myslim, ze nekteri vyklepou vsechen pisek ze vsech zakouti obleceni a tela az doma.

Po dunach se nase vyprava deli. Patrol, ktery je v lepsi kondici nez busik, odveze 6 clenu vypravy do Lesotha. Me, Honzovi a Kristyne se nechce hnat pres cely JAR 2500 km a travitdalsi dny v aute, kdyz verime, ze i na prime ceste do Cape Townu je toho spousty k videni. Zamavame tedy kamaradum a vyrazime na jih na reku Orange.

 


Newsletter


objednat zrušit

Naše cesta na mapě

ZDE muzete sledovat celou naši trasu, jak ji zaznamenala Čankuova GPS v mobilu.

Větší přiblížení - pouze Arménie a Gruzie

Dále Čanku zaznamenal naše dílčí výlety:

Voda (Gruzie)

Mtkvari (Kura)

Alazani

Pšavis Aragvi

Hory (Arménie)

Zangezur (trek 5 dni a navrat zigulama)

Aragats

 

Copyright © Povoda.cz 2009, Vytvořil: EKdesign.cz, Redakční systém: Merlin CMS