česky english

25.10.2009 Trampoty v Egyptě

23. října 2009

Plavba, která měla trvat 3 hodiny, nám finálně zabrala hodin šest. V Egyptském přístavu jsme se vylodili kolem 6 ráno a do 1 odpoledne jsme čekali na různé formality počínaje profesním řidičákem pro Aničku (majitelku Patrola, který je 4x4) a namontováním Egyptských značek konče.

Mylně si myslíce, že jsme tímto vkročili na půdu Afriky, valíme k vesničce a klášteru Katharina, ležící pod svatou horou v pohoří Sinai (horou, kde podle Bible Mojžíš obdržel desky s deseti přikázáními). Silnice pěkné, benzín levný (benz. cca 12 Kč/litr, nafta cca 6 Kč/litr) a místní lidé příjemní. Cestou poušť, kamenná a písčitá, poušť, ve které nic neroste a když, tak jenom píchající kaktusy. V Katharině jsme si dali luxusní pozdní oběd za pár kaček v jedné z místních restaurací. Pak na parkoviště pod kopec, zabalit se na nocování na cca 2200 m. vysokém kopci. Naše překvapení bylo, když na výstupu z parkoviště nám policista sdělil, že nás nahoru bez místního průvodce nepustí. Za 80 egyptských liber (cca 350 Kč) jsme tedy zakoupily průvodce Mustaffa, kterému Tomba cestou do kopce utekl J  Nahoře v jednom z coffee-shopů po cestě nám připravili čaj, který jsme museli usmlouvat z 10 na 6 liber. Od čaje to na samý vrcholek bylo již jen 700 schodů z celkových 3800. Nahoře před klášterem jsme pak u kytar vydrželi sedět až do nočních hodin.

 

24.10.2009

Ráno, velice brzké ráno na vrcholku bylo nečekaně nepříjemné. Ano - tušili jsme, že na tento posvátný kopec chodí dost lidí podívat se na východ slunce, ale toto? Vzbudil mě hlas Šťovíka, který již polokřičel na starší manželský pár, co mu vlezl do postele. Šťovík byl totiž úplně první na ráně při vstupu.do našeho ležení, tak to odnesl. Byĺa ještě tma, tak hodina do úsvitu, ale již začaly proudit davy věřících nas vrchol hory, na které jsme spali. Za chvíli se mezi nimi nedalo projít. Proplést se uměli pouze „kdysimohamedánii" z cofeeshopů, kteří zmrzlým turistům za nemalý poplatek zapůjčovali předem připravené deky a prodávali čaj a kávu. Mezi všemi těmi davy byxl problém protáhnout se až na konec fronty na vrchol na ranní čůrání. Počet lidí odhaduji tak na 300. Když konečně vylezlo sluníčko nad obzorem, někteří se začali hlasitě modlit, zřejmě si hrajíce na proroky. Zhruba po hodině začali pomalu mizet dolů a byl klid. Čaj, káva, puding k snídani. Přišli i místní kluci z čajoven, nakonec jsme ještě zahráli společně dvě písničky a pak už zase dolů k autům. Zabalit, opravit olejovou měrku a už vyrážíme směrem na Suez, kde překročíme Suezský průplav a konečně budeme opravdu v Africe.

Suez jako město nás spíše zklamalo, změt činžáků a divoce jedoucích aut (také jsme si zkusili jízdu na dálnici v protisměru. Byli jsme se podívat na Suezský průplav, ale zrovna kolem neplula žádná loď. Spíše než globální krizi bych to přičítala vysokým poplatkům za splutí kanálu:)

V Suezu na nás padla tma, ale my jsme chtěli dojet až k Luxoru, který byl ještě dalších 600 km. První část jízdy po frekventované dálnici od Suezu na jih bylo zkouškou schopností řidičů a nervů posádky. V porovnání s Indií vyšly indické dálnice oproti těm Egyptským jako bašty dodržování pravidel a ohleduplosti. Vrcholem (podle mne) bylo, když řidič, kterému se nepovedlo předjet zprava začal předjíždět zleva, i když zároveň to samé auto někdo předjížděl zprava a v protisměru jel náklaďák (to vše na obyčejné silnici). Další lahůdkou bylo když se před námi sem tam vynořilo nějaké auto, které nesvítilo a jenom nás ze vzdálenosti 20 metrů probliklo, abychom o něm věděli. V polovině předjízdění to je občas dost pozdní informace.

Asi po dvou hodinách jízdy zablikala kontrolka oleje. Než jsme zareagovali, už bylo pozdě - zadřeli jsme motor. Sice nás to nenachytalo nepřipravené, jelikož Honza s sebou zabalil náhradní motor, ale přeci jenom to byla nepříjemná komplikace. S autem jsme ještě dojeli na nejbližší policejní stanici, kde jsme překvapeným policajtům vysvětlili, že u nich budeme opravovat auto a bydlet. Policajti nás také překvapili, jelikož řekli „No problem." Tak jsme již po několikáté vynosili věci z auta a Honza se Šimpim se pustili do opravy. Policajti po prvotní vstřícnosti začali být ostražití a vytvořili kolem nás kruh hlídek se samopalama. Nevěděli jsme, zda hlídají nás před vnějším světem nebo sebe před námi. Ostatní mohli buď kibicovat nebo spát a raději jsme zvolili spánek. Ráno mne probudil nádherný východ slunce nad blízkým mořem. Kolem auta se pohybovaly dvě přízračné postavy. Znovu jsem usnula.

Auto kluci na konec rozjeli po 12 hodinách - tak dlouho jim tedy trvala výměna motoru v polních podmínkách. My ostatní jsme se do té doby stihli vykoupat v moři, dostali jsme od policajtů snídani (fazole na chili, bohužel nemám recept) a uspořádali pro policajty koncert české country. Také jsme ruční pumpou pročistili asi 50 litrů vody.

Byla tedy již neděle poledne, když jsme vyrazili na další cestu. Z neověřených zdrojů jsme věděli, že loď do Sudánu odplouvá v ponděli kolem poledne z Asuanu. Proto jsme odepsali Luxor jako další památku, kterou nestihneme (stejným způsobem nám nevyšla Jordánská Petra) a hnali se přímo do Asuanu.

Cestou nás zdržovaly nesčetné policejní kontroly (ozdobené roztomilým nápisem „Chick point"). Naštěstí nás většinou nestavěli, ale před i za kontrolou jsme museli překonat velice vysoké brzdící prahy (musely se jezdit na jedničku, která jde na busíku těžko zařadit). Časem jsme zjistili, že si o naší cestě posílají vysílačkama hlášení, protože když se patrol zdržel na focení a my přijeli s busíkem na kontrolu sami, tak se nás hned ptali, kde je ten druhý.

Projeli jsme Hurghádou, v Safáze odbočili doprava a přes skalnatou poušť mířili do Luxoru. Tam nás čekalo nemilé překvapení - policejí kontrola nás zastavila a odmítla pustit dál - z Luxoru do Suezu se smí jezdit jenom za dne - od šesti do šesti. Policajti nás odveleli k nějakímu opuštěnémmu domu, že tam máme přespat. Původně si tedy mysleli, že si s nimi uděláme celonoční večírek, ale my byli tak utahaní, že jsme padli a spinkali až do rána. Chudáci policajti, aby se nenudili, tak si  u nás postavili další Chick point a celou noc nás hlídali.

Ráda bych vypíchla jedno - Egypt toto celé dělá, aby zvýšil bezpečnost turistů (i když si nejsem jistá efektivitou opatření) a zajistili si tak příjmy z turistického ruchu. Je to sice otravné, ale kontroly jsou vždy přájemné a na rozdíl od Ruska nechtějí po každém cizincovi úplatek.

Zapsal Honza (1. polovinu) a Anička (2. polovinu)


celkem 15 záznamů na 2 stránkách.

1 2

Newsletter


objednat zrušit

Naše cesta na mapě

ZDE muzete sledovat celou naši trasu, jak ji zaznamenala Čankuova GPS v mobilu.

Větší přiblížení - pouze Arménie a Gruzie

Dále Čanku zaznamenal naše dílčí výlety:

Voda (Gruzie)

Mtkvari (Kura)

Alazani

Pšavis Aragvi

Hory (Arménie)

Zangezur (trek 5 dni a navrat zigulama)

Aragats

 

Copyright © Povoda.cz 2009, Vytvořil: EKdesign.cz, Redakční systém: Merlin CMS